Hlavou vzhůru, nohama napřed

Procházím ve 02:00 ráno po více jak 24 hodinovém letu přes Immigration desk v na letišti v Brisbane. Pan úředník mi popřeje: „Good Morning!“, požaduje pas a odůvodnění mé cesty do Austrálie. Za pár vteřin už jsem brázdil prostor za ním a blížil se na Australskou půdu. Avšak to nejhorší je stále přede mnou. „Biological Check“, aneb deklarace všecho možné i nemožného, co s sebou převážím a dovážím z ciziny do Australské fauny a flóry. Od klasiky, jako jsou doutníky a alkohol, po oříšky a marmelády, banán ke svačině, kamínka a mušle až po bláto a špínu na oblečení či na botech. Vše deklarovat v dotazníku, ukázat důkaz, nechat projet všechna zavazadla hyper moderním 3D rentgenem, který odhálí i Vašeho ultra malého a tichého společníka na cesty, ať ho ukryjete kdekoliv a pokud je to ve vašem příapdě banán, pak ten mega skener začne vřeštivě pípat a nenechá vás odejít bez pokuty. Ano, za utajení banánu ve vašem batohu třebas pokuta ve výši $250 bez pardonu.

„Don’t be sorry, just declare it“, aneb tohle video, co vám přehrávají od letadla po letišní halu Vás opravdu neuklidní: „Co to sakra v tom kufru vlastně všechno mám?“:

Skvělé, tak to tu dlouho nebylo. Poprvé a naposledy jsem se tímhle trápil při příletu na Nový Zéland. Doufal jsem, že naposledy. Usmívám se, jak nejlépe to jde. Vím, že své štěstí jsem si po cestě už vybral do sytosti. Při prvním časáti letu z Prahy do Dubaje jsem letěl ve druhém patře A380 na dvojsedačce. Z Dubaje přes Singapuru (zastávka na dotankování) do Brisbane jsem seděl sice na třísedačce, ale jen s malou starší paní a uprostřed mezi námi nikdo! Celou tuhle cestu přes 3 letiště a 3 Security checky se mi dařilo propašovávat (ano, já blb a pitomec zapomněl) strojek na vlasy a 2x ostré nůžky v palubním zavazadle!

Pán na Ruzyni: „Máte tam nějaké nůžy?“
Já: „Ne, to nemůže být možné, švýcarský nůž jsem dal do palubního zavazadla.“
Pán na Ruzyni: „Ale já je tam opravdu vidím.“
Já: „Jéžiš, já se moc omlouvám, já jsme hlupák, já si dal celou sadu se strojkem na vlasy do palubního zavazadla a ony jsou tam i nůžky!“
Pán na Ruzyni: „No, víte co? Vy vypadáte jako pohodový člověk, necháme to tak, ano? Můžete si to vzít a pokračovat. Hezký let!“

O můj Bože. Loučit se na dlouhou dobu s Čechami takovým zážitkem? Přeci jen jsou u nás dobří a hodní lidé, najdou se výjimky?

Sada nůžek a strojek z paluby letadla
Sada nůžek a strojek z paluby letadla

Štěstí, já ho postupně cestou do Brisbane vyčerpal a teď me čeká ta biologická jáma lvová. Odezvdal jsem poslušně sympatické paní přísně a pravdomluvně vyplnění formulář, že nepřevážím žádné zakázané položky a usmál se jak moc mi to má přirozená stydlivost dovolila. „Thank you, continue this way please. Have a good day!“. 

Prošel jsem, bez kontroly, bez svlékání, bez potupy otevírání kufru a zpovídání se z převážení 10ti pytlíků čajů z Oxalisu (položka na formuláři to nebyla, tak co), domácího vysavače, aku vrtačky, přímočaré pily a podobných předmětů, které si běžně na dovolenou asi neberete, ale v Austrálii je hodláte mít doma od prního dne. S úsměvem na rtech, jsem tu. Down under.

Australia, the Land Down Under
Australia, the Land Down Under (From: https://www.slideshare.net/)

Rád výletuji, miluji hudbu, hraji na kytaru, vyžaduji divadlo, obdivuji umění, baví mě technologie. Vařím, piju, heterosexuálně žiju a rád beru batoh na záda. Od Unicorn College a Vendavo po Price f(x). Teď jsem v Austrálii!