Jak jsem jel na Bělehrad

V létě 2013 jsem se díky Hance dostal do Srbska, prošel si ulice Bělehradu a přičichnul k tamnímu životu a životu místních. Co naplat, jeli jsme sice 2, ale hlavní důvod cesty nebyl zdaleka až tak příjemný a pro Hanku znamenal hodně sil a vypjetí při jednání s místními úřady a právníky – proto tuto část vynechám, je to za námi. Co bylo na celé cestě ale nezajímavější je, že člověk by si sám od sebe tuto destinaci na 4 dny jen tak nevybral a vyrazil by raději na „tupý“ eurovíkend od Paříže a Bělehrad by v životě dlouho míjel. Nutno tedy hned zezačátku říct – Bělehrad je krásné město a těch pár dnů se tu dá parádně užít (vyjma těch úradů, ale to přeskakujeme).

V první řadě je po příletu skvěle, že dostanete z místního bankomatu kupu peněz, ať si vyměníte jakoukoliv sumu (1CZK = 4,5 RSD – srbský dinár)

Další pozitivní věc – v Bělehradě jezdí tramvaje a překvapivě hlavně ty se značkou ČKD, takže se budete cítit vcelku jako doma.

Historické centrum města je krásné, je zde plno středověkých památek (například velký benátská pevnost, dnes sloužící jako vojenské muzeum a veřejný park) a mnoho secesních budov (například Hotel Moskva).

Co naopak zamrzí, je prohibice. Pokud nekoupíte alkohol přes den obchodě, který má licenci, je to večer trochu problém. Ale podobně jako v jiných zemích k tomu slouží místní trafiky, kde i po 22h není problém sehnat flašku vína, takže přežijete.

Já v Bělehradě na tanku z 1. světový války

Rád výletuji, miluji hudbu, hraji na kytaru, vyžaduji divadlo, obdivuji umění, baví mě technologie. Vařím, piju, heterosexuálně žiju a rád beru batoh na záda. Od Unicorn College a Vendavo po Price f(x). Teď jsem v Austrálii!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *