Máme auto!

Sakra! Točit doleva, protisměr, kurnik stěrače, blinkr je vpravo, blikat nejdřív doprava, jsem na kruháku, pak teprve doleva a odbočuju, nee, to není dvojka, ale čtyřky, zapadni tam.. Šmarjá, to je protisměr! Řeknu vám, jezdit vlevo je kříž. Aneb jak říká Jeremy Clarkson: „Víte co, život kamioňáka není žádná brnkačka.Řadit, řadit, srovnat zrcátko, řadit, zabít prostitutku, řadit, řadit, sehnat další prostitutku.“

Není to pro mě poprvé, jezdil jsem občas na Kypru vlevo. Ale ještě jednou sakra – to auto má přes pět metrů, šaltpáka se kinklá ze strany na stranu, jen ne v té správné vidlicové stopě, kterou má jít řadit, sedím na otomanu jak turecký paša a všechny páčky, řadící páka, blinkry, stěrače jsou naopak.

[photogrid ids=“287″ captions=“yes“ columns=“two“ fullwidth=“yes“ ]

Christchurch stojící, ležící

V Christchurch jsme si prohlídli, co napáchalo velké zemětřesení před 5 lety. Centrum bylo dříve na Zélandské poměry velmi historické, mnoho viktoriánských domů, kterým vévodila u hlavního náměstní anglikánská katedrála z konce 19. století. Místo zmiňovaných domů nacházíme veliké staveniště a katedrála je „zakonzervována“ ve stavu, v jakém se probořily krovy, celá jižní strana spolu s portálem a věží se zvonicí. Nacházíme několik památníků a fotek z dob před zemětřesením. Je to jak kdyby Staroměstskému náměstí vzali vše, co je na něm hezké a zůstali by jen stánky s trdelníky a klobásou. No, uvidíme co místní vyrobí, ale po 5 letech to nevypadá, že by se dařilo centrum moc rychle vybudovat a už vůbec ne přirozený ruch lidí, který udává tempo a tlukot každého města na světě.

[photogrid ids=“281″ captions=“yes“ columns=“two“ fullwidth=“yes“ ]

Historickým odkazem a jakýmsi evropským pojítkem je tramvaj, která projíždí centrem směrem k Hagley Park, dokonce v centru i skrz nákupní pasáž a normální barák.

[photogrid ids=“285,282″ captions=“yes“ columns=“two“ fullwidth=“yes“ ]

Otřesy jsou stále občas cítit. Před půl rokem 6,4 stupňů Richterovy škály. Předevčírem kolem 4. To, co ale zůstalo a co obdivujeme i my, je obrovský Hagley Park a botanická zahrada. Tedy, nepředstavujte si Trójskou botanickou – vstupné 100 Kč a pár tematických záhonků kdesi mezi řekou a Bohnickým sídlištěm. Zdejší botanická je prostě volně přístupná část parku, které je neuvěřitelně velká – srovnatelně třeba se Stromovkou. Vůbec nechápeme co tu roste, v životě jsme tyhle rostliny, stromy, květiny a palmy neviděli. Motáme se kolem jezírka, potůčku, růžového sadu, kde rostou snad všechny druhy růží světa, svačíme svěží bramborový salát s bylinkami v občerstvovacím altánu a jen se kocháme.

[photogrid ids=“284″ captions=“yes“ columns=“two“ fullwidth=“yes“ ]

Zařizování

“Kolik je pod dřezem?”
“Sedmdesát, přesně.”
“A na výšku?”
“Třicet tři!”

Upravujeme auto. Tedy nejdříve opravujeme a pak se těšíme na úpravy. Jenže na druhé straně světa se švýcarákem v ruce (v mém případě často doslova – totiž zaraženým přímo v ruce) to není úplně tak jednoduché. Příště bych si s sebou místo triček a balíčku pánského spodního prádla bral nářadí. Trenýrky Hugo Boss si člověk koupí všude po světě, kam dováží Čína, levně, ale pořádný „verkcajk“, vrtačku, kleště, pilu, pájku a šroubovák ne. Tímto bych chtěl poděkovat především mému skvělému kamarádovi Igorovi a jeho skvělé přítelkyni Šárce, kteří mě v rámci své vtipné KáPéZétky předvídavě vybavili nejen: elektrikářskou páskou, krejčovským metrem a WD40. Kdyby věděli, co právě tahle svatá trojice první dny zažila, tak by si na to snad založili živnost. A to záměrně neuvádím vteřiňák, protože ten jsem si spolu se stříbrnou duck tejpu prozřetelně dovezl sám. Co nedrží, slepit lepidlem, co i tak nedrží, tak páskou a co furt nedrží, tak ještě více páskou.

[photogrid ids=“280″ captions=“yes“ columns=“two“ fullwidth=“yes“ ]

Tři dny jsme tak trávili v Christchurchských nákupních centrech, supermarketech a hobby marketech a stavěli na noc v přilehlých kempech mimo město. Trpěli jsme, ale nejvíce asi trpěly naše kreditní karty (pozn.: více kreditních karet bohužel neznamená více pěněz). Nebylo nás vidět (a často ještě doteď není) jinak, než s houbičkou v ruce, malířskou štětkou, lepidlem, šroubovákem, brusným papírem, provázky, skobami, úložnými boxy a nakonec dokonce i s plovoucí podlahou.

[photogrid ids=“279″ captions=“yes“ columns=“two“ fullwidth=“yes“ ]

Výsledek? Vyrazili jsme konečně poprvé na výlet do vnitrozemí do hor! A teď se jde „domů“ uklízet, abych mohl příště přiložit i fotky interiéru. Těšte se.

[photogrid ids=“286″ captions=“yes“ columns=“two“ fullwidth=“yes“ ]

Rád výletuji, miluji hudbu, hraji na kytaru, vyžaduji divadlo, obdivuji umění, baví mě technologie. Vařím, piju, heterosexuálně žiju a rád beru batoh na záda. Od Unicorn College a Vendavo po Price f(x). Teď jsem v Austrálii!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *