Máme výron!

Dojeli jsme na lachtany, a to doslova

Tradá na lachtany! Jestli náš Lonely Planet průvodce nelže a aplikace Camper Mate pro trempy na Novém Zélandu nekecá, uvidíme po 20 minutové procházce po poloostrově u městečka Kaikoura, na místě zvaném Point Kean, lachtany. Jdeme po chodníku pro pěší u pobřežní silnice, která se nezadržitelně blíží k parkovišti pro turistiky – ach jo, další profláklé místo.

Poloostrov a výhled na městečko Kaikoura, odkud se dají pozorovat i tuleni, delfíni a někdy i velryby.
Poloostrov a výhled na městečko Kaikoura, odkud se dají pozorovat i tuleni, delfíni a někdy i velryby.

V tom vlevo na pláži na skalisku u vody zpozorujeme podezřelý pohyb – jakoby se ta skála pohnula. Hned sbíháme s vyvýšeného chodníčku na kamenitou pláž. Je to seskok ani ne půl metru na členitý terén dolů, nic složitého. Jdu první, Kačka za mnou. Chvíli se rozmýšlím, jako poslední dobou obvykle potom, co jsem si volejbalově natáhnul vaz a vychýlil čéšku v koleni a neomylně po půl roce doporučené, leč neúspěšné rekonvalescence, zamířil místo operace na Nový Zéland, kterou nohou spíše na tu pevninu vtrhnu a pak seskočím. Hladký dopad, menší vyrovnání balancu druhou nohou, avšak přílišné vyklonění kotníku a nártu do strany: „Ruuupp..Jaaau..!“.

Pobřeží poloostrova u městečka Kaikoura.
Pobřeží poloostrova u městečka Kaikoura.

 Jak jsme vyrazili

Pár dnů zpátky jsme konečně vyrazili pryč z Christchurch s naším „novým“, vybaveným, uspořádaným a hlavně čistým autem na první výpravu. Chtěli jsme ho „zajet“ a otestovat naše uspořádání a přitom se pár dnů potloukat krajem Canterbury a Marlborough až do doby, než si někde najdeme práci na farmě a zase se na chvíli zastavíme. Můj sen byla brzy začínající sklizeň vína v Marlborough. Sen? No, je to silné slovo, ale víno mám rád převelice, Marlborough je světově proslulá oblast pro pěstování vyhlášeného Pinot Gris a Chardonnay a vždycky jsem chtěl k vínu přičichnout nejen seshora ze skleněného pohárku, ale i zespod odtamtud, kde se víno sklízí a vyrábí. Aspoň jednou v životě zažít „víno braní“ opravdu na vinici: odstřihávat dozrálé a plné hrozny nasycené sluníčkem a několika staletími staré moudrosti, jak víno pěstovat, trávit den na krásných svazích vinařských tratí a sem tam si dát do pusy kuličku Chardonnay, tu kuličku Pinot Noir, tu kuličku Ryzlinku.. Jsem kapku „vinný snílek“, ale nevinný.

Jsem kapku „vinný snílek“, ale nevinný.
Jsem kapku „vinný snílek“, ale nevinný.

Kačka by se viděla na malinách (což ji pak, když viděla unavené a strhané sběrače po šichtě, naštěstí přešlo) nebo na borůvkové farmě (můj taťka říká, že shýbat se pro něco tak malého a těžko viditelného dolů ke keři je větší energie, než co mu může samotná borůvka zpět dodat – a já souhlasím) – stylem: „Jůů, borůvky..mňm mňám.. mmmalinyy..ňum..ňum.. plnoo malin..“. No a já jsem ten, kdo vidí plno malinkatých bobulí,  svůj věčně sehnutý hřbet, pálivé sluníčko nad hlavou, kilometry dlouhé lány rostlin a stále prázdný košík.

Vezeme se směrem na západ k Arthur’s Pass a středním Alpám, auto hučí už od 60 km/h, více jak 80 km/h nejedu, protože pak už není drandivou jízdou slyšet vlastní zrychlený dech natož Kačky prosebná slova: „Zpomal!“ a její imaginární brzdový pedál na podlaze. Za tmy po 50 kilometrech asi v polovině cesty k horám stavíme za železniční tratí v kempu u městečka Springfield (ano, jmenovec toho městečka z Simpsonů). Nikdo nás už tak pozdě večer nevítá, tak se řídíme nápisem na dveřích správce, že zaplatíme ráno. Na řadu přichází přichystání večerní tabule a spaní.

Večer po západu slunce.
Večer po západu slunce.

 Jaké to je u nás doma?

Mercedes-Benz MB140D - aneb převlečená korejská Ssang Yong Istana v plné polní.
Mercedes-Benz MB140D – aneb převlečená korejská Ssang Yong Istana v plné polní.

A konečně se dostáváme k tomu, jak to u nás „doma“ vypadá. Po otevření zadních dveří auta se ocitáme ihned v kuchyňce. Je to klasický „panelákový“ styl – na jedné straně vaření se spižírnou a poličkami, na druhé straně dřez s odkládacími prostory. Nádobí skladujeme ve zavíracích boxech, podobně i potraviny a osobní věci skryté pod vařením a přichycené na suchý zip, aby se při jízdě nehrála celý den Škatulata, škatulata, hýbejte se! bez našeho dozoru. Na zem jsme místo standardního „zátěžáku“ položili „plovoučku“, neboť jsme před Christchurským eco shopem (tak se na Zélandu slušně říká bazaru či vetešnictví, které ale s hezkou myšlenkou: nevyhazovat, ale recyklovat užitečné věci odvádí utržené peníze na charitu) potkali pár vyřazených metrů čtverečních za 10 NZD. Koberečky má v Mercedesu leckdo, ale kdo tam má plovoucí podlahu? No, kdo? My!

Naše kuchyně, spižírna, obývací pokoj a ložnice dohromady, občas i koupelna.
Naše kuchyně, spižírna, obývací pokoj a ložnice dohromady, občas i koupelna.
Levá část auta - dřez, 20l tank na čistou vodu, 20l tank na špinavou vodu, 18x440ml piva, odpadkový koš a v úložném prostoru pod víkem dalších 15l pitné vody, 3 pánvičky a autobaterie.
Levá část auta – dřez, 20l tank na čistou vodu, 20l tank na špinavou vodu, 18x440ml piva, odpadkový koš a v úložném prostoru pod víkem dalších 15l pitné vody, 3 pánvičky a autobaterie.
Pravá část auta: 2 plotýnkový vařič, police, úložné boxy, 5kg plynová bomba, 2 židličky a stoleček.
Pravá část auta: 2 plotýnkový vařič, police, úložné boxy, 5kg plynová bomba, 2 židličky a stoleček.

Dále směrem k přídi následuje spací část – matrace položená na desce, po celé šířce auta (150 cm) pod kterou jsou úložné prostory na naše další boxy s oblečením, batohy, moje nově koupené a hlavně Kačkou akceptované nářadí apod. Dále je už jen kokpit se sedačkou řidiče, středový úložný pod lokty, sedačkou spolujezdce a přenosným solárním panelem na palubní desce. Celou délku auta zevnitř zdobí nové červené závěsy kryjící naše bydlení zejména v noci. Interiér rozsvěcující 3 nezávislé bodové LED svítilny . Všechna okýnka se dají otevřít a zavřít kromě elektrického okýnka spolujezdce (tedy Kačky) což je skutečnost opravdu jen náhodná. Na autě jsem si už spravil ostřikovače, různé netěsnosti a neprůchodnosti, pospojoval různé kabely, vyměnil pojistky, ale tomuhle oknu se prostě pořád nechce.

Zadní část auta: ložnice a za ní kuchyň. Povšimněte si po strnách famózních červených záclonek, které původně patřily do sprchového koutu. My řízli vejpul, navlékli na kroužky a pověsili. Kam přijedeme, vypadáme jako pojízdný cirkus či dům lásky z ulice Pigale na Moulin Rouge.
Zadní část auta: ložnice a za ní kuchyň. Povšimněte si po strnách famózních červených záclonek, které původně patřily do sprchového koutu. My řízli vejpul, navlékli na kroužky a pověsili. Kam přijedeme, vypadáme jako pojízdný cirkus či dům lásky z ulice Pigale na Moulin Rouge.
Přední část auta: volant, 3 pedály, 1 řadící páka, pár točítek, čudlíků a konflíků. Nejvíce fascinující je ovládání osvětlení a cirkulace vzduchu cestujících vzadu (které až na pár molů a mušek většinou nemáme).
Přední část auta: volant, 3 pedály, 1 řadící páka, pár točítek, čudlíků a konflíků. Nejvíce fascinující je ovládání osvětlení a cirkulace vzduchu cestujících vzadu (které až na pár molů a mušek většinou nemáme).

Pár technických detailů

Jen pro nadšence nebo ty, kdo se teď nudí, ostatní můžou přeskočit: dieslový motor 2.9l (v praxi se projevuje asi jako motor bez té dvojky před desetinnou čárkou) umístěný vesměs pod podlahou mezi řidičem a spolujezdcem (takže kdo má rád řev agregátu má ho hned z první a když ho chcete otevříti, musíte rozebrati asi tak polovinu přístrojovky). Řadící páka sice krátká, ale vedení dlouhé (jednou jsem omylem zařadil bez spojky a utrhnul si lanko převodovky, což její funkci nepřidalo, protože mi z 1-2-3-4-5-R zbylo jen 3-4, Kačky sponka do vlasů to však spravila a má zas všech pět prstů i se zpátečkou). Platíme plno daní – 1x ročně WOF (technická), každý měsíc REGO (něco jako dálniční známka, ale tahle je na všechny silnice) a daň na diesel (což pro Čecha velké kacířství) každých 1000 km. Kupodivu i tak nám naše velké diselové auto připadá levnější než benzinové Estimy bez nutnosti placení daně, protože u pumpy nafta stojí kolem 1,2 NZD (20Kč) oproti 1,8 NZD (30 Kč) za benzin. Dost o autě.

Jedny z mála nálepek na předním skle. Některá auta platí tolik daní, že mají místo předního skla nástěnku.
Jedny z mála nálepek na předním skle. Některá auta platí tolik daní, že mají místo předního skla nástěnku.

Otáčíme zpět k pobřeží

Druhý den se probouzíme do deště a mlhy. Alpy jsou nám nezvěstné a obzor se nevyjasňuje a dle předpovědi to ani příští 2 dny neplánuje. Nemá to smysl. Ty krásné výhledy, co jsme viděli na fotkách a v průvodcích teď neuvidíme a nevyfotíme. Snad se sem ještě při našem putování vrátíme. Otáčíme směr zpět na západní pobřeží a vydáváme se ke kraji Marlborough. Jak dosáhneme přímořské scenérie, hned se počasí uklidňuje a jeho minulou roztřeštěnost připomíná akorát mohutný příboj. Míjíme nádherné výhledy, občas se zastavujeme na focení až po silnici stále lemující AlpineRail (historická železnice spojující západní pobřeží s východním a vedoucím až na sever k Pictonu – jak jsem psal již minule, taková jindřichohradecká úzkokolejka) přijíždíme na poloostrov u městečka Kaikoura. Dle průvodce bychom zde 20 minutovou procházkou na místě zvaném Point Kean měli vidět lachtany.

Alpine Rail - tentokrát nákladní, ale lze se projet i v osobním vyhlídkovém vlaku.
Alpine Rail – tentokrát nákladní, ale lze se projet i v osobním vyhlídkovém vlaku.

 A co ti lachtani?

Ptáčci a hvězdičky točící se mi na začátku nad hlavou se rozplynuli. Už vidím před sebou jen ustaranou tvář Kačky a nateklý kotník v jejích hřejivých dlaních a její plné soustředění. Jak lépe začít novozélandské dobrodružství. Budu moct chodit po výletech? Budu se vůbec moct ucházet o práci? Naposledy jsem tohle měl z fotbalu a skončilo to na 6 týdnů v sádře.

Jedna nožka jako druhá, skoro.
Jedna nožka jako druhá, skoro.

Nevím, jestli znovu aktivované reiki schopnosti Kačky, energie z vesmíru, hřejivé ruce, láskyplná starost anebo jen schopnost těla reagovat na šok či já nevím co byly tou příčinou, že jsem zbytek toho dne v pohodě odchodil až do večera a my jsme ty lachtany nakonec opravdu viděli! Večer už to ale stálo za nic a několik dalších dnů také, protože jsem místo kotníku měl tenisový míček. O tom: „Jak jsme ty lachtany opravdu viděli“, budu pokračovat raději příště s čistým štítem a bez výronu na noze ani na fotkách.

"Cos dělal?" "Šel.."
„Cos dělal?“
„Šel..“
„No, fuj..“

Rád výletuji, miluji hudbu, hraji na kytaru, vyžaduji divadlo, obdivuji umění, baví mě technologie. Vařím, piju, heterosexuálně žiju a rád beru batoh na záda. Od Unicorn College a Vendavo po Price f(x). Teď jsem v Austrálii!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *