Nohama pevně na druhé straně koule

Kia Ora, Auckland (Kia Ora = maorsky: ahoj, vítej)

Je pondělí 29.2.2016 a jsme v Aucklandu, největším městě Nového Zélandu. Oficiálním hlavním městem je Wellington, ale pokud budete hledat největší vesnici od severu na jih, ze západu na východ na Novém Zélandu, pak je to Auckland. Jak se u nás říká: Praha je nejmenší velkoměsto a Brno největší maloměsto, pak Auckland je asi největší vesnice světa. Ano, je tu centrum s bankami, univerzitou, pár věžáky, ale pak jsou tu už jen desítky kilometrů bungalovů na všechny strany, kde žije 1,6 milionů lidí. Chtěli jste někdy bydlet ve vlastním baráku ve velkém městě kousek od centra? Auckland je ideální destinací.

[photogrid ids=“255″ captions=“yes“ columns=“two“ fullwidth=“no“ ]

Den před odletem jsem zarezervoval na Booking.com v rychlosti nějaký hostel v centru a ukázalo se, že tento 20 patrový dům pod spanilým názvem „Empire“ skýtá také útočiště zahraničním studentům na University of Auckland, tedy spíše těm movitějším, kteří si na svém Erasmu mohou dovolit platit 72 NZD denně (cca 1200 Kč/den) za pokoj. Každopádně pro nás s Kačkou po 2 dnech v letadle a na letištích byl pokoj s koupelnou, kuchyňkou, WIFI a televizí požehnáním a za ty peníze neočekávaným studentským luxusem.

Instinktivně jsme hned vyrazili do města hledat před zavíračkou supermarket a důležité body zájmu na druhý den zařizování. Nemohli jsme tomu uvěřit: jsme na druhé straně koule jménem Svět. Vše vypadalo tak normálně a běžně kolem nás, ale přesto jinak. Všude naprosté čisto, klid, krásné trávníky, poklidný večerní park bez bezdomovců, nikde z ničeho ani nejmenší pocit pochyb nebo strachu z večerního života města. Naopak – jsme někde na poklidné mírumilovné vesnici. V marketu měli naštěstí do půlnoci, což vesnici o dost převyšuje a základní výbava na večer se našla – pečivo, sýr, šunka, olivy, voda… až na víno! Další prohibiční země – alkohol se prodává jen do 22h a to jen na místech, které mají k tomu licenci. V duchu mě zaujalo, jak mají USA – Maroko – Nový Zéland stylem prodeje alkoholu k sobě tak blízko.

[photogrid ids=“256″ captions=“yes“ columns=“two“ fullwidth=“no“ ]

Naše plány

Žádné nemáme. Bylo to těžké vysvětlovat několik měsíců stále doma našim rodičům a kamarádům (pokud čtete, tak to pro pořádek potvrzujeme ještě zde). Kde budeme bydlet, co budeme dělat, kam pojedeme, jak dlouho tam budeme, kudy tam pojedeme.. Víme, že kdo byl na Working Holiday Visa na Zélandu před nám, tak žil dle následujícího schématu: zařídil administrativu ve městě (bankovní účet, daňové číslo, mobilní číslo apod.), koupil auto, odjel pryč, našel sezonní práci (farmy, pole, vinice apod., těmi je poseta většina země), vydělal si, aby mohl cestovat, cestoval, našel si práci, pracoval, cestoval a tak dokola dokud mu za rok vízum nevypršelo. Minimální mzda je momentálně v březnu 2016: 15.25 NZD. Neměl by tak být problém si za měsíc práce vydělat na měsíc cestování. Kvůli tomu tady hlavně jsme.

Takže plány? Cestovat a uděláme pro to vše.

Letíme ještě kousek dál

V Aucklandu jsme nakonec druh den vyřídili jen místní SIM kartu do mobilu a už jsme zase odpoledne pádili pryč na letiště. Počkat, počkat, cože? Zase na letiště? Vždyť jsme včera teprve přiletěli. Ano, je to tak. Létání je zábava. Rozhodli jsme se prostě, že v Aucklandu moc dobře nepořídíme a poletíme nakonec ještě o kousek dál. Kam přesně a proč popíšu hned příště.

Rád výletuji, miluji hudbu, hraji na kytaru, vyžaduji divadlo, obdivuji umění, baví mě technologie. Vařím, piju, heterosexuálně žiju a rád beru batoh na záda. Od Unicorn College a Vendavo po Price f(x). Teď jsem v Austrálii!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *